Tohle je moje první povídka, zatím ještě není dokončena a ještě ani nevím jak se to pořádně vyvine.Jména postav a povahy jsem neměnila jenom trochu Bellu.V téhle povídce se neděje nic převratného. Tak doufám, že se vám to bude líbít! Piště komenty, ať vím jestli to tu má cenu dávat... Je tu toho totiž moc.
11.03.2009 (19:07) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 13815×
1. část
Bella:
Tr…Trr… Ozve se naléhavě budík na mém mobilu. „Néééé“ zakňučím do prázdného pokoje. Vůbec se mi nechce do školy naštěstí je zítra vysvědčení a konec prvního pololetí a potom? Potom týden volna. Ale nejdříve abych se představila: jmenuji se Bella Swan společně s mamkou a taťkou bydlím v nejhroznějším městečku ve Spojených státech a možná i na světě. Sluneční paprsky si tady probijou cestu pouze 58-krát do roka-a to je ještě zázrak. Stejně to tady miluji i s ubohou, neměnící se populací kolem 18 000 lidí. Jsme tady jako ve větší vesničce, je tu jedna školka, jedna základní škola a jedna střední škola, kterou navštěvuji společně s dalšími asi 310 puberťáky ve věku 15-19 let. Všechny znám už jménem a za ty 2 roky co střední školu navštěvuju, bych o každém dokázala něco stručně říct. Ale co říct o sobě? No… už dávno jsem se uzavřela do svého světa nadpřirozena. Miluju takové tajemné věci a lidi mě moc nefascinujou. Na druhou stranu jsem hrozně optimistická, až otravně ukecaná a i přes to všechno jsem dost oblíbená. Miluji svoje dvě nejlepší kamarádky Jessicu a Angelu každá jsme jiná a dohromady tvoříme dokonalý celek i když jim občas=často jim lezu na nervy, nedáme bez sebe ani ránu život bez nich už bych si nedokázala představit. I když ted to budu muset 2 měsíce vydržet, protože naše škola nabízí zájezdy do Německa a obě mé kamošky to přijaly. Já nejela, protože se bojím letadel (ale o tom jsem se před nimi nezmiňovala) a také proto že mě Německo vůbec neláká, jejich řečí neumím ani „ň“ protože jako volitelný předmět jsem si vybrala Italštinu a ne němčinu. Co se vzhledu týče Angela je rozhodně nejkrásnější z nás, je vysoká, hubená s ženskými křivkami má dlouhé černé vlasy, ofinu a celý její vzhled podtrhují zářivě modré oči s dlouhými řasy. Jessica má podobnou postavu je jen trochu menší a je taky moc pěkná… velké zelené oči dlouhé řasy a kratší blonďaté vlasy taktéž s ofinou ale střiženou na bok. Já jsem ten obyčejný průměr. Nejsem ani zdaleka tak vysoká jako Angela ale Jessice už se kapánek blížím…Postavu mám docela pěknou. Jsem vcelku hubená, ale mám větší boky a i poprsím jsem byla obdařena až, až. Vrátím se k obličeji výrazné lícní kosti plné růžové rty, světle hnědé oči a vlasy dlouhé, sem-tam nějaká vlnka podle nálady si je žehlím a točím. Jinak jsou jenom prostříhané, aby nebyly úplně bez tvaru.
Pět minut jsem ještě ležela v posteli a potom konečně vylezla. Mamka s taťkou už jsou v práci tak jsem se vyplazila z postele rovnou do koupelny a udělala ze sebe člověka. Nikdy jsem se moc nemalovala a ani s tím nehodlám začít. Vlasy jsem sepla do copku dala si řasenku a lesk na rty (bez něj by to v té zimě nešlo). Musela jsem se pochválit na to, jak málo jsem spala, jsem vypadala docela dobře. Vrátila jsem se zpět do pokoje a vytáhla ze skříně moje oblíbené výrazně modré kalhoty, červené tričko a černou mikinu přes hlavu. Seběhnu schody dolů, dám si rohlík na snídani a valím ke svému milovanému autíčku. Je to Citroen C2 dostala jsem ho asi před rokem, za řidičák na narozeniny, svátek i Vánoce a všechno možné. Ale nevadí mi to. Mého broučka miluji. Dneska na mě u školy nečekala Jessica ani Angela jsou už dva dny v tom jejich Německu. Ale celou školou se řítí jiná zpráva. Nějaká rodina se tady stěhuje. Panebože proč…?? Ale každopádně jsem slyšela, že mají 5 dětí ve věku 17-18, údajně adoptované. Jejich otec je doktor a za týden nastupuje do nemocnice. Kde já jsem skoro denním hostem, protože se neobejdu bez úrazu déle než měsíc. Jejich matka bude podle všeho pracovat doma. Ještě jsem se dozvěděla, že to budou 3 kluci a 2 holky všichni nastoupí na naši střední v Campbell River. Všichni včetně mě jsou nadšení z nových přírůstků. Holky už si představujou bohaté (což údajně jsou), krasavce. A kluci už se nemůžou dočkat nových holek. To se zase nebude mluvit o ničem jiném. Nejméně měsíc.
Den proběhl vcelku v klidu, ale většinu hodin jsem se nudila, učitelé mě totiž nenechají s nikým sedět-jsem moc ukecaná takže převážně sedím sama. No můžu si za to sama.
Edward:
Stojím ve svém pokoji a balím si svoje CD a knihy. Nic víc sebou nepotřebuju. Všechno si nakoupíme nové, bereme jenom základní věci. O nábytek se s radostí postará moje milovaná „mamka“ Esme a o oblečení s ještě větší radostí moje „sestřička“ Alice, která nakupování přímo zbožňuje. Ne i to je slabé, ona je na něm závislá. Peněz máme dost a základní věci naše upíří rodinka nepotřebuje. Tak proč to neutrácet za drahé oblečení, auta, domy a nábytek? Když jim to dělá radost. Já vždycky nejvíce investuju do knih a CD. Taky co do (doslova) nekonečna dělat když nemůžete spát a ani nemáte někoho, s kým by vám ten čas rychleji utíkal?! Proto umím taky (kromě „otce“ Carlisleho ) nejvíce světovými jazyky, přečetl jsem nejvíce knih. Ostatní z rodiny jsou totiž popárovaní: Carlisle + Esme, Emmett + Rosalie, Jasper+Alice, a já+ nikdo(ne že by nebyl zájem,to právě naopak, ale zatím jsem nenašel tu pravou). Střední i vysokou mám za sebou několikrát a teď mě to čeká znovu. Tentokrát v malém, pro naši rodinu dokonalém městečku Campbell River. Nastoupíme tu na střední školu už za týden po jejich pololetních prázdninách. Já, Alice a Jasper jdeme do 2. Ročníku a Emmett s Rose půjdou do 3. Ročníku. Budou následovat měsíce kdy se nebude mluvit, a nebo alespoň myslet (což bohužel musím poslouchat) o ničem jiném než o nás. Už to zase vidím, budou následovat 3 základní šoky. Šok číslo 1) Neuvěřitelně krásní, největší šok jim pravděpodobně způsobí moje sestra Rosalie, u které by se i miss World cítila trapně. Poté můj neuvěřitelně svalnatý bratr Emmett, pohádkově krásná a roztomilá Alice, Můj bratr Jasper, který je z nás asi nejbledší, protože nemá ještě takové zkušenosti v odolávání lidské krvi a škola plná lidí mu to samozřejmě moc neulehčuje. Proto tam celou dobu nedýchá a vypadá jako kdyby trpěl–a taky, že jo když ho krk pálí žízní. Náš otec, nádherný muž, mladě vypadající a se staletými zkušenostmi co se lékařství týče. Jeho dokonalá manželka Esme, vždy upravená, a s lidmi to moc umí ale i přesto vypadá jako opravdová starostlivá matka (i když mnohem hezčí). A nakonec já: Idol všech dívčích a celkově ženských srdcí, umím manipulovat s lidmi a slyším jejich myšlenky, což kolikrát pomůže naší rodině v možném prozrazení. Šok číslo 2)Adoptovaní sourozenci spolu chodí! No je pravda, že Rose s Emmettem vyrazí někdy dech i mi, tím jak hodně dávají najevo to, že k sobě patří. Alice s Jasperem mají úplně rozdílný vztah, je spíše psychický než fyzický, ale taky ho na školách nezapírají. No a Edward volný což znamená každodenní odmítání dívek, aspoň než si uvědomí, že nemám zájem. Šok číslo 3)Krásní a ještě k tomu bohatí a inteligentnější než učitelé. To je pech co? Ani ne! Kdyby věděli, co musíme denně podstoupit, abychom neměli sebemenší chuť je zabít. Zní to krutě co?? Ve skutečnosti je to ale mnohem horší než to zní. No nemáme to prostě tak lehké, jak si někteří jedinci myslí, kdybychom se živili krví lidí. Tak bychom žádný problém neměli, ale takový životní styl vegetariánu jsme si zvolili dobrovolně a vyhovuje nám. Jen jednou mě napadlo vzdát se toho, a i když jsem zabíjel jen zločince. Byla to vražda a tak jsem to dlouho nevydržel a vrátil se zpět k naší rodině, rodině vegetariánu.
„Edwarde…no tak čeká se jenom na tebe“ zavolala na mě Alice. Za chvíli vyjíždíme, všichni už jsou v autech a jak řekla Alice, čekají jenom na mě. I když slyším jejich zvědavé, nervozní a nedočkavé myšlenky nemůžu se odtrhnout z výhledu z mého pokoje. Tak zase jinam…. Sbohem sladký domove.
„už jsem tady“ hekl jsem na ně. „vidíme Tě, no tak pojď už“
Po těchhle slovech se rozduněly motory na našich předražených autech a Cullenovic rodinka mohla vyrazit do nového domova. Žít nový život.
Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já jsem Bella!Ty musíš být upír!?:
Je to super len som nedockava ako sa to vivynie :)
Hmm... oproti těm novím povídkám to je kšunt... (bez urážky :D Chápu že jako v "minulosti" to bylo úplně jiné, ale pochop že ty co jsou teďka jsou "lepší"... Jinak asi v té,,staré" Době tohle busel být hit! Hezká povídkaa...
zajímavé a pěkné a skvělé
Super začiatok vyzerá to zaujímavo určite pokračuj
toto je važne fantasticke urcite musite pokracovat drzim palecky :-)))))) :))))))
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!